• Vyšetřování jazyka je v tradiční čínské medicíně jednou ze základních diagnostických metod.
• Tato kniha je vysoce praktickou, ke čtenáři vstřícnou, kompaktní a klinicky orientovanou učebnicí diagnostiky podle jazyka.
• Autorem je jeden z nejrespektovanějších učitelů a praktiků čínské medicíny na Západě.
• V knize naleznete popis všech tří základních aspektů jazyka (barva těla, tvar, povlak) a jejich význam pro stanovení diagnózy.
• Řada perokreseb a 59 barevných fotografií živě ilustrují typy jazyka, které lze v praxi západní medicíny běžně spatřit.
• Anamnézy, doplněné fotografiemi, názorně dokreslují použití diagnostiky podle jazyka v praxi.
• Pozornost je věnována i spojení diagnostiky podle jazyka s diagnostikou podle pulzu, emočními problémy, farmakologií, péčí o děti a prognostikou.
• Kniha také shrnuje tradiční přístupy rozpoznání nemoci (šest etap, čtyři úrovně, tři ohniště) ve vztahu k diagnostice podle jazyka.
• Dílo je primárně určeno kvalifikovaným odborníkům na tradiční čínskou medicínu.
• Má však mnoho co sdělit i západně orientovaným lékařům (zejm. lékařům praktickým, internistům a ORL), včetně těch, kteří se snaží o léčení akupunkturními jehlami mimo kontext TČM.
• I hledajícím laikům přinese skutečně kauzální poznání o jejich zdravotním stavu.

Vyplázněte jazyk aneb čínská diagnostika podle jazyka

Jazyk zdravého člověka má mimo jiné živou a jasnou světle červenou barvu, je ohebný, není ani moc ochablý ani moc ztuhlý, není popraskaný, nechvěje se, ani když je vyplazený, není ani nateklý ani tenký, nejsou na něm vřídky, rýhy a jiné prohlubně, je lehce vlhký, není ani příliš suchý ani příliš mokrý, má přiměřený povlak. Kolik lidí však takovýto jazyk dnes má?                 

Diagnostika TČM

Tradiční čínská medicína (TČM) je založena na zcela jiných principech nežli západní medicína. Vychází mj. z existence životní síly čchi, která obsahuje dva základní protikladné principy, mužský (jang) a ženský (jin); výsledkem jejich působení jsou stálé změny v organizmu.

Jednotlivé orgány těla vykonávají svou funkci a ovlivňují ostatní ústrojí; celek řídí jednotlivost a jednotlivost ovlivňuje celek. Nemoc je brána jako narušení rovnováhy celku. Ke zjištění, která jeho část se na poruše rovnováhy podílí nejvíce, má TČM diagnostický systém zdokonalovaný a ověřovaný po několik tisíc let. Vychází z poznání, že vše, co se děje uvnitř těla, se projevuje navenek. Jednou ze základních metod diagnostiky TČM je vyšetření jazyka. To má oproti jiným diagnostickým metodám zásadní výhody: Je relativně objektivní, snadné na naučení a exaktní. Začátečníkovi podá základní důležité informace o tom, které orgány pacienta jsou narušeny. Pokročilému, znalému základní teorie TČM, navíc poskytuje množství informací i o druhu poškození.

Topografie jazyka

Podle čínské medicíny existuje mezi některými částmi těla vzájemná souvislost. I určité oblasti jazyka odrážejí stav jiných tělesných částí nebo vnitřních orgánů. Špička jazyka odpovídá srdci, část mezi špičkou a středem plícím, střed jazyka žaludku a slezině, strany játrům a žlučníku, kořen ledvinám.

Například tzv. srdeční rýha uprostřed jazyka, která vede úplně na jeho špičku nebo téměř k ní, svědčí, zvláště je-li spojena s červenou barvou jazyka, o závažném emočním stresu s výraznou úzkostí a duševním neklidem. Ty jsou podmíněny konstitučně, a tudíž těžko ovlivnitelné.

Barva těla jazyka poskytuje okamžitý a jasný obraz momentálního stavu. Jsme-li na pochybách o správné diagnóze, barva těla jazyka vždy upozorní na skutečný stav. Bledé tělo znamená problémy jangové složky nebo krve – podle toho, zda je jazyk lehce vlhký, nebo suchý. Červené tělo oznamuje přítomnost horkosti. Červené tečky nebo skvrny vznikají z horkosti a stagnace krve. Fialové tělo značí stázu krve

Barva jazyka je spolehlivým indikátorem např. skutečného původu citových problémů. Třeba pokud je člověk opravdu úzkostný a velmi neklidný, má zarudlý celý jazyk nebo jeho špičku. Ale pokud pouze vypadá úzkostně a neklidně, má jazyk bledý – příčinou je prázdnota životní síly čchi; ta je skutečným původcem problémů.

A například jazyk červený ve středu a černý (načernalý) po stranách ukazuje na velmi vážný stav zapříčiněný zhroucením jinové složky ledvin. Modré (modravé) tělo jazyka, který je navíc bez povlaku, vypovídá o naprostém kolapsu čchi a krve, u těhotných žen může namodralý jazyk avizovat hrozící potrat.

Tvar těla jazyka odráží spíše konstituční stav organizmu, typ jedince.

Široký jazyk s kulatou špičkou se vytvořil tím, že matka během těhotenství jedla potravu spíše rostlinného původu. Tělesná i duševní kondice takového člověka je obvykle harmonická, jemná a povaha je plná pochopení.

Úzký jazyk se špičatou špičkou vzniká v případě, že během těhotenství měla matka ve stravě velké množství živočišných výrobků. Takové dítě pak má sklon k nepružnosti v tělesném smyslu. Duševní kondice těchto dětí se vyznačuje agresivitou, nepříjemností a omezeností ducha.

Jazyk s děleným koncem je znamením, že se matka živila velkým množstvím živočišných produktů a zároveň přijímala i rostlinné potraviny v syrovém stavu. Jeho majitelé bývají nerozhodní a mívají proměnlivý charakter.

Plochý jazyk naznačuje schopnost dobře se zharmonizovat s prostředím. Mají ho lidé, jejichž matka se v těhotenství živila obilovinami a zeleninou, a lidé, kteří se takto živili v době růstu.

Silný jazyk vzniká tím, že dítěti bylo v období embryonálního vývoje dodáváno prostřednictvím matčiny potravy příliš mnoho živočišných produktů, bílkovin a tuků, popřípadě že tyto potraviny byly konzumovány v nadměrném množství také během růstu. Takový jazyk je známkou charakteru spíše aktivního až agresivního a nepříjemného.

Jazyk tenký, ochablý, rozpraskaný nebo s otisky zubů svědčí o slabé životní síle a naopak jazyk nateklý, ztuhlý, dlouhý a pohybující se svědčí o patologické plnosti čchi.

Jazyk může být např. částečně nateklý na okrajích, což svědčí o problémech se slezinou.

Také může mít dlouhé horizontální rýhy, což při výrazněji červené barvě jazyka ukazuje na problémy ledvin nebo při normální barvě jazyky na problémy žaludku a/nebo plic.

Zejména u starších lidí může mít rýhy podobné ledovým krám, které signalizují vyčerpání životní energie pocházející z ledvin. Je-li jazyk zároveň červený a bez povlaku, svědčí o pokročilé fázi problému. Postižení budou pravděpodobně trpět nočním pocením a bolestí v kloubech. Tento nález je častý u žen, které mají problémy v menopauze.

Někdy má jazyk špičku ohnutou nahoru nebo dolů, což vždy svědčí o problémech se srdcem, a to o tzv. horkosti.

Povlak

Povlak na jazyku je fyziologickým projevem činnosti zejména žaludku a sleziny. Jazyk zdravého člověka by měl mít bílý, lehce vlhký a tenký povlak pevně spojený s povrchem jazyka – nelze jej seškrábnout nebo setřít –, nejtenčí na bočních okrajích a špičce, mírně tlustší ve středu (na zóně žaludku a sleziny) a ještě silnější na kořeni.

Povlak má zásadní význam např. při diagnostikování akutních onemocnění způsobených škodlivinami; platí, že tloušťka povlaku je přímo úměrná jejich intenzitě.

Dětský jazyk

Čím je dítě mladší, tím se jeho jazyk více odlišuje od jazyka dospělých. Asi v 7–8 letech věku se rozdíly stírají. Dětské jazyky jsou nápadně bledší a vlhčí, nejsou zatíženy nahromaděním patologických stavů, proto poskytují velmi jasný obraz o aktuálních potížích. Těmi jsou u dětí zejména napadení vnějšími škodlivinami. Jazyk pak mění barvu rychleji než u dospělých. Výskyt červených teček či zarudnutí po stranách a/nebo v přední části jazyka znamená intenzivnější působení škodlivin – pokud dítě s takovými projevy na jazyku nechce do školy, pak určitě nesimuluje. Je třeba léčit, a to i po zániku běžných obtěžujících příznaků (např. kataru horních cest dýchacích, nespavosti, středoušních zánětů, trávicích problémům, opakovaných zánětů mandlí), až do vymizení těchto změn na jazyku.

U dětí většinou podávání antibiotik povlak jazyka zničí úplně nebo ho lokálně ve skvrnách sloupne. To značí poškození žaludku. (Pak se přizpůsobuje strava a/nebo ordinují byliny.)

Zvláštní nález, tzv. mapovitý jazyk, bývá u dětí s alergickým astmatem nebo atopickým ekzémem.

Pečlivá analýza barvy a tvaru těla jazyka a barvy, tloušťky a rozmístění povlaku a různých abnormálních pupínků a prasklin může jasně informovat o povaze a způsobu vzniku nemoci. Možností kombinací výše uvedených prvků je samozřejmě řada.

Znalost diagnostiky podle jazyka umožní nejen odhalit patologie a sledovat průběh léčby, ale i „vidět za horizont“ – udělat prognózu života.

V knize Diagnostika podle jazyka v tradiční čínské medicíně, kterou letos již podruhé vydalo nakladatelství Svítání plus (www.svitani.eu), tuto metodu pro zájemce velice vstřícně popsal přední západní učitel čínské medicíny Giovanni Maciocia.

Přináší v ní i desítky kazuistik, z nichž vybíráme případ 62letého muže stěžujícího si na bolesti v nadbřišku, špatné zažívání a revmatismus v zápěstí a kolenou. Na fotografii vidíme sice normální barvu jeho jazyka, ale také otoky po stranách, ukazující na dlouhodobé problémy sleziny. V podélné ose je rýha vedoucí až ke špičce, což značí konstituční slabost srdce (a s ní spojené emoční problémy). Oboustranný otok kolem ní svědčí o dalším narušení srdce emocionálním traumatem a o dilataci srdce. (Srdeční problémy potvrdila i pulzová diagnostika čínské medicíny.) Špinavý povlak a ostny uvnitř centrální rýhy ukazují, že v žaludku dlouhodobě stagnovala potrava, která se transformovala na hlen. Ten se projevil v lepkavosti povlaku jazyka a časem by při neléčení, jak naznačuje existence ostnů na povlaku v centrální rýze, zastřel jasné myšlení (což v terminologii západní medicíny odpovídá vyvolání degenerativních nemocí centrálního nervstva).